Rano jsme vstali o neco pozdeji, nez jsme planovali, presto se Blazkovic rozhodli dodrzet plan a usmazit livacinky k obedu. Po dukladnem promazani nutelou a marmeladou jsme se s nalozi slunecniku, veliteskeho kresilka, rucniku a dalsich proprietek vydali pesky z plaze Marinha na nedalekou plaz Benagil. Tuto plaz jsme zvolili predevsim proto, ze cestou na ni bylo videt otvorem do krasne jeskyne. Marta se navic, poucen mnohymi internetovymi diskusemi, rozhodl do jeskyne doplavat. Jeskyne se opravdu od plaze nachazela asi dve ste metru, za prvnim cipkem utesu uz byl videt vchod do ni. Zdani vsak klamalo a cesta az dovnitr jeskyne byla ve vlnach dost namahava. Kdyz nas jedna mohutna vlna vyplivla na pisku uvnitr jeskyne, zadychane jsem se vydala ke krouzku slunecniho svitu, ktery dovnitr pronikal otvorem ve strope, kde uz se hralo nekolik dalsich znavenych plavcu. Cesta zpatky uz bylo o neco mene narocna, dokonce jsem zvladla v kazdem dilu od plavek jednu muslicku na pamatku. (Nize v clanku najdete ilustracni fotku jeskyne. Vlastni jsme poridit nedokazali, nebot jsme si nechteli utopit i ty telefony, ktere jsme jeste neutopili). Johca se mezitim na plazi cinila a aktivne sbirala musle v pribojovych vlnach, nedbaje omlacenych otniku a odreneho zadku, jak ji vlna podrazila nohy a vlacela po pisku. Teto aktivity jsem nadsene zucastnila take, kdyz Marta vyrazil do jeskyne podruhe, tentokrat jako pruvodce Tomky. Pri ceste zpet na plaz Marinhu se nam otevrely krasne vyhledy na vysoke utesy koupajici se v zapadajicim slunci. Nakonec jsme se zastavili v obchode, kde jsme v super akci poridili 24 mini Super bocku! K veceri nam Tomka udelal vyborne hovezi na zampionech s ryzi. 
Bramborka