Dnes nás čekal stejný přesun jako v pondělí, jen v opačném směru. Nejprve tedy vlakem z Aguas Calientes do Ollantaytambo a pak autobusem do Cuzca. Obě části cesty mají shodně dvě hodiny.

Protože se dnes nic výjimečného nestalo a ani to nebylo v plánu, tak jsme rozhodli sepsat několik menších postřehů, které jsme během těch desíti dní zaznamenali, ale zatím se nám do žádného příspěvku nevešly.

Doprava

Silnice ve městech jsou asfaltové, nebo dlážděné. Mimo město je to pak kromě hlavních tahů často šotolina.

Doprava samotná je pak takový mix Indie a Itálie. Silnice má vždy právě tolik pruhů, kolik se řidičům zlíbí a nejdůležitější součást auta je klakson. Ten je nutné zmáčknout při jakékoliv akci v autě, která by mohla někoho v okolí překvapit. Zvuk klaksonu mají místní často personalisován, mnohdy je doplněn i světelným probliknutím brzdových či jiných přidaných světel.

Když začnete předjíždět, automaticky troubíte, aby o vás oběť věděla. Jedete přes přechod a troubíte, aby tam někoho nenapadlo vejít. Jednoduše, kdo netroubí, není na silnici. A chodci rozhodně nemají přednost. Ani na přechodu, vlastně vůbec nikde.

Policie

Tolik policistů, co jsem viděl tady za deset dní, jsem v Čechách neviděl za rok. Jsou všude, na větších křižovatkách řídí dopravu a to přesto, že na křižovatkách jsou semafory. Semafory mají navíc proti těm českým ještě jednu vychytávku. Odpočítávají čas, po kterém přijde změna. Přesto tu je policie, která má vyšší prioritu.

Situace tedy vypadá tak, že policista píská na auta a udílí jim tak pokyny. Auta na sebe ještě pro jistotu troubí a to povětšinou bez ohledu na barvu na semaforu.

Kromě dopravních policistů je tu i spousta tzv. „turistických“, kteří to mají napsáno na vestách, i těch pořádkových. Ti často mají štíty a nebo zbraně na slzné granáty. Stojí na náměstích a jiných hodně zalidněných místech, ale procházejí i okolní ulice. Pokud hlídkují v autě, tak mají pořád zapnutý světelný majáček. A aby těch strážců nebylo málo, před lepšími obchody stojí hlídači ve vestách a minimálně s obuškem.

Jeden večer jsme dokonce ve strmých ulicích Cuzca pomáhali vytlačit místní hlídce jejich Toyotu Hilux. Policisté se totiž snažili vyjet celkem strmou zatáčku. Toto auto dojelo v pořadu TopGear na severní pól, kluzké dlážděné ulice Cuzca jsou však nad jeho síly.

Politika

Peru se zrovna nachází ve fázi největšího nátlaku na voliče před komunálními volbami. Kampaně a volební agitace jsou v plném proudu a městy i vesnicemi denně prochází průvod nějaké místní strany. A místní obyvatelé to opravdu prožívají. Vždy je tam spousta lidí, všichni mají vlaječky, skandují hesla a vzduchem létají rachejtle.

Kandidáti mají navíc celkem zvláštní jména jako třeba Joseph Tito (který má jako volební song přezpívaný hit Despacito, který nám už leze na nervy),  General Pantoja či Willy Cuzmar.

Snad na každém druhém domě mají kandidáti svůj volební plakát, podle toho, jak obyvatelé volí. Ti občas pomalují rovnou celé stěny svého obydlí v barvách svého kandidáta. Nakonec i obava ze střetu různých politických příznivců může být důvod tolika policistů ve městě.

Psi

Jsou všude. V Čechách je relativně hodně toulavých koček, hlavně na některých vesnicích jich je opravdu hodně. Ale české kočky jsou prostě toulavá zvířata a každých pár dní se většinou vrátí domů.

Naopak v Peru běhá všude hodně psů, kteří ale nikoho nejsou, nikam se nevracejí. Běhají mezi lidmi a auty, živí se tím, co najdou a nebo tím, co jim kdo dá.

Psi nejsou jen ve městech a vesnicích. Když jsme šli kousek od Cuzca polní cestou, potkali jsme dokonce smečku alespoň 15 psů. Naštěstí jsme je nijak nezajímali.

Auta

Pravděpodobně nejluxusnější značku, co tu můžete vlastnit, je Toyota. Jezdí tu taky nové Kii a Hyundaie. Autobusy a mikrobusy nesou tak z 90 % značku Mercedes.

Na vesnicích pak potkáváme hodně Tuk-Tuků, některé domácí výroby, jiné koupené. A přežívá tu také spousta stále jezdících a užívaných Brouků, kteří jsou asi to nejlepší z místního vozového parku a určitě svoji životností přežijí všechna novodobá auta.

Jídlo

Narazit na něco typicky Peruánského není úplně jednoduché. Zatím se pohybujeme ve velmi turistických oblastech a snaha vyjít turistům vstříc došla do fáze, že v zásadě každá restaurace dělá pizzu, italské těstoviny, hamburgery nebo kuře s hranolkama. Sem tam – aby se neřeklo – mají steak z alpaky, vepřové a když máme štěstí, tak místo hranolek podávají typičtější kukuřici nebo fazole. Nejzvláštnější kombinací, na kterou jsme narazili, je kombinace příloh rýže a hranolek na jednom talíři, kterou zde dávají téměř ke všemu.

Obchodníci

Na ulicích posedávají obchodnice prodávající na dekách různé kusy oblečení, sošky, peněženky a další upomínkové předměty. Dále jsou tu prodejci obrazů, sušenek, bonbonů a ovoce a nebo ti, kteří se vám snaží prodat brýle i když máte jedny na hlavě. Nakonec se tu mezi všemi motají naháněči do restaurací i cestovních agentur.

Asi nejzajímavějším pozorováním je to, že největším prodejcem nebo řetězcem prodávajícím obuv je tu Baťa.