Po včerejším vyčerpávajícím přesunu z Cuzca dnes o něco déle vyspáváme. Na snídani vyrážíme až v 8:30 a po ní na nedalekou vyhlídku.

Puno je ve výšce 3827 m. n. m. a tak nám každých pár metrů dává celkem zabrat. Z vyhlídky máme celé město jako na dlani. Slovy klasika musím ale říci, že „Když to srovnám s výletem na Kokořín, tak teda nic moc“. Město vypadá jako staveniště, Peruánci si moc nepotrpí na fasádu a prostě to není ono. V Cuzcu bylo město daleko hezčí. Částečně to tu snad zachraňuje jen pohled na jezero Titicaca (čti tyty cha cha).

Po obědě si bereme taxi a vyrážíme do Sillustani. Sillustani je místo na poloostrově jezera Umayo, kde už před-incký národ Colla pochovával svoji šlechtu v mohutných kamenných věžích zvaných Chullpas. Ve věžích byly pochovávány celé rodiny společně se spoustou zásob na cestu do záhrobí. Žádné ostatky se zde ale nedochovaly, samotné Chullpas ano. Pohřebních věží či jejích pozůstatků je tu opravdu hodně a nejstarším z nich je okolo 1000 let.

Společně s námi se na Chullpas vyráží podívat i náš taxikář. Vzhledem k tomu, že si věže fotí, tu možná nikdy nebyl a nejspíš si nás i hlídá, abychom mu neutekli bez placení.

Chullpas a místo samotné je opět dechberoucí. Je trochu otravné, že všechno zajímavé je v Peru vždycky na kopci, ale výhled většinou stojí za to.

Po návratu do Puna si ještě domlouváme v přístavu zítřejší převoz na ostrov Amantaní, kde zítra přespíme. Berte to, prosím, jako upozornění. Pokud nebude na ostrově signál (či elektřina), tak zítra nebude ani článek. Všem třem čtenářům se dopředu omlouváme.