Vyhlídková loď vyplouvá v 8 ráno a tak vstáváme těsně po šesté. Nasnídat se, zabalit a hurá do přístavu. Tam už na nás čeká náš kapitán. Po zjištění, že jsme z Česka nám říká, že se prý se jmenuje Venceslav nebo Wenceslav – zkrátka Vašek. Zajímavostí je, že loď má jako kormidlo recyklovaný volant z Toyoty, kterých zde jezdí opravdu požehnaně.

První zastávkou našeho člunu pro asi 20 lidí je plovoucí rákosový ostrov Urus. No, je to spíše ostrůvek. Místní kápo Antonio nám Španělsky vysvětluje, jak takový ostrov místní vytváří a udržují. Chůze po ostrově trochu připomíná chůzi po kyprém sněhu nebo větším množství slámy. Podloží je měkké a tak se neustále trochu boříme.

Z rákosového ostrova vyrážíme na ostrov Amantaní uprostřed jezera Titicaca, kde budeme dnes i spát.

Tento ostrov si místní velmi udržují. Klid, který tu mají je skvělý. Nejsou tu totiž auta, maximálně několik  motorek a jeden starý tuktuk.

Ubytování máme domluvené u jedné z místních rodin. Pan domácí, Osvaldo, nás vyzvedává v přístavu, odkud stoupáme k jeho domu. Krom noclehu dostáváme i oběd: polévku z místní zeleniny a pstruha. Obojí je velmi chutné.

Po kratké siestě vyrážíme na nejvyšší bod ostrova, vrcholek Pachamama který má 4120 m. n. m., což je asi o 350 m výš, než je hladina jezera Titicaca.

Cesta nám trvá asi hodinu. Pravidelně se zastavujeme a vydýcháváme. Nejsme unavení ani zpocení, jen je tu o ⅓ méně vzduchu než jsme zvyklí a to je na naší výdrži celkem znát.

Z vrcholku máme krásný pohled na jezero, které je tak obrovské, že bychom ho v klidu mohli považovat za moře. Celý ostrov je rozdělen na malá políčka, každé v trochu jiné úrovni. Každé políčko je obehnáno alespoň půlmetrovou kamennou zídkou, které dohromady vytvářejí zajímavé panorama.

K večeři pak dostáváme polévku a kuřecí směs s rýží. Zbytek večera trávíme u mariáše, neb na ostrově není signál.