Dnes jsme vstali ještě před zakokrháním prvního Srílanského kohouta, připravili si do batohu rychlou snídani a s rozbřeskem v zádech jsme tuktukem mířili do Mirissy na „Whale Watching“. Na palubě lodi, která nás později kolébala po vlnách Indického oceánu, jsme jako welcome drink dostali silný černý čaj. Dokážete si představit, co udělá kombinace silného černého čaje (BOPF), prázdného žaludku a masivních vln. Každý druhý z celé posádky lodi se zde „zeblil z podoby“, a to nepřeháním. Místo vyhlížení mořských velkotvorů jsme se spíš soustředili na to, aby na nás nepřišla řada a nestali se tak jedněmi z těch druhých. Zvuky se zejména z horní paluby, kde jsme seděli i my, ozývaly hrůzostrašné. Měla jsem co dělat, abych svůj žaludek udržela v alespoň relativním klidu a pokoji. Povedlo se. A pak to přišlo. Skrze masivní vlnu oceánu se vynořil hřbet mořského velkotvora a my měli možnost vidět jeho silný vodotrysk. Nedokážu odhadnout, kolik tak mohl mít metrů na délku, ale byla to opravdu „pěkná kráva“. Lesklých hřbetů jsme za celý výlet spatřili hned několik. I tak jsme se zaobírali spíše tím, zda už nastal čas říci si o blicí pytlík, nebo ne. Mořský trip trval všehovšudy necelé 4 hodiny. Kolem půl 11 jsme se vrátili zpět na Surfhouse za naší housmasterkou Zuzou, která nám na spravení udělala výborné avokádové quacamole. Potom jsme se už jen pobalili, rozloučili, vyfotili a vyrazili směr autobusová zastávka. Indastylestyle bus nabitý působivou a dunivou tuctuc hudbou nás popovezl dál po pobřeží až do městečka Unawatuna. Ubytování zde předčilo naše očekávání. Ihned po příjezdu a rychlém vybalení jsme skočili do bazénu a schladili svá rozpálená a ulepená těla. Potom jsme se vydali na večeři na pláž, pokoupili pár dalších piv a čerstvé sladké ovoce s vidinou strávení poklidného večera na terásce před bazénem. Dobrou noc.

Vaše Jóža.