Dnes nás budí peruánské kombo. V sousedství jsou totiž nejenom štěkající psi, ale i kohouti, kteří vyvádějí již od brzkého rána. Snídani dnes ze strachu a na doporučení Lonely Planet průvodce i internetu vynecháváme. V 10:00 nás vyzvedává odvoz a míříme na místní letiště.

Máme domluvený vyhlídkový let s jednou z místních společností. Vzhledem k organizaci na letišti je vidět, že jde o propracovanou turistickou atrakci. Jsme za to rádi, přeci jen jsme měli trochu strach, s kým a čím vlastně poletíme.

Po půl hodince čekání projdeme takovou ošizenou bezpečnostní kontrolou a hurá k našemu letadlu. Cesna 210 je šestimístné letadélko velikosti většího osobního automobilu. Nikdo z nás s ničím tak malým nikdy neletěl, takže jsme všichni trochu nervózní. Asi 10 minut postáváme kolem a fotíme okolí.

Kopilot náhle dává pokyn k nástupu. Po nasednutí je uvnitř místa jako v trabantu, celý let mám o kolena opřené prostřední sedadlo.

Po příchodu našeho pilota nastává zajímavá situace. Kopilot se třemi frčkami zkoumá pilotovy nárameníky a diví se, že už má frčky čtyři a může řídit. Následně pilot zahlásí, že to je jeho první let.

Teď, když to tak píšu, tak si myslím, že to bylo divadlo. Prostě si z nás vystřelili. Když jsme ovšem startovali, tak jsem o tom přesvědčený nebyl.

Piloti provedli kontrolní checklist, přihlásili se věži a po chvilce jsme šli nahoru. A nahoře už to bylo jako na pouti. Kousek jsme popolétli a už nám ukazovali obrazce trojúhelníku a astronauta. Nejprve sklopili letadlo na pravé křídlo abychom ho viděli pravým okénkem a o chvíli později už jsme obrazec hledali v levém okénku.

Podobný scénář se opakoval asi 8x než jsme měli šanci vidět většinu, co na poušti je.

Byl to hodně akrobatický let, kdyby s námi udělali vývrtku a nějaký prudký sestup, tak bychom to asi měli komplet. Ale občasné turbulence a neustále se opakující přechod z levého na pravé křídlo nám stačil i tak.