Dnes ráno z postele nijak nespěcháme. Máme dokonce co dělat, abychom stihli snídani, která končí v deset. Už se těšíme, jak budeme po příletu domů zase trpět jetlagem, jen opačným způsobem.

Dopoledne vyrážíme do města Ica. Náš plán je najít prádelnu a zatím, co se bude prádlo samo prát, dojdeme si na oběd a projdeme se po městě. Prádelny nacházíme nakonec asi čtyři, jen jsou všechny zavřené. Už to skoro vypadá, že v neděli se nepere. Vzdáváme hledání otevřené prádelny a spěcháme na oběd.

Po návratu do oázy máme ale štěstí, prádlo nám vyperou u nás na hostelu. Prý to ale normálně nedělají. Po sisestě se vydáváme na předem domluvené místo. Tam nás vyzvedává místní a vede nás pár desítek metrů na stanoviště, odkud pokračujeme velkou buginou do pouště. Ve stejnou dobu vyjíždějí všechny místní buginy. Je jich asi tak 50 a v každé je 8 až 10 turistů.

Při jízdě nás řidič nijak zvlášť nešetří. Několikrát vyjíždíme na pořádanou dunu a správným padákem to bereme zase dolů. Občas je nutno si i hlasitě oddychnout, protože místy se už vidíme na boku a podobně. Nikde jsme přímo neskákali, naštěstí.

Těžko říci, jak se nám to povedlo, ale sedli jsme zřejmě do jediné nespolehlivé buginy široko daleko.  Po pár desítkách minut bugina zastavuje a nejde nastartovat. Řidič se začíná hrabat v otevřeném motoru. V jednu chvilku už přemýšlíme, kudy to asi tak bude nejlepší vzít zpět. Po chvilce je řešení nalezeno, problém je nejspíše s jedním z palivových filtrů plných písku. Nakonec se řidiči povedlo buginu přemluvit a my můžeme pokračovat.

Na jedné z dun nám rozdávají překližkové snowboardy a tak jsme si tu i zabobobovali. Potom, co jsme si to zkusili na menší duně, vyrážíme na větší. Stráň je dlouhá tak 150m, je i docela správně prudká.

Nakonec, jen co se všichni vyblbnou, jedeme skrz poušť a přes několik dalších stoupání a prudkých klesání zpět k oáze Huacachina na západ slunce.