Dnes nás čeká další z mnoha brzkých ranních odjezdů na naší cestě. V 6:30 již netrpělivě vyhlížíme autobus před hostelem. Po chvíli čekání přijíždí rodinná Toyota. Potom, co se k nám nalodí ještě rodina místních, vyrážíme z Icy do města Paracas.

O hodinu později v Paracasu nastupujeme spolu s dalšími 25 dobrodruhy na člun a vyrážíme vstříc nedalekým chráněným ostrovům Islas Ballestas, kterým se přezdívá „Galapágy pro chudé“.

Nejprve zastavujeme u poloostrova, na němž je ve skále vyrytý kaktus. Obdobná freska jako ty v Nasce, jen o pár set let starší.

Na ostrovech se těžilo a stále těží guáno neboli ptačí trus. Dokonce kvůli guánu bojovali Peruánci s Brity. Guáno tu cítíme, ale důležitější je to, co vidíme. Několik metrů od nás létají pelikáni a na skalách lezou tučňáci a tuleni. Díky šikovnosti kapitána to máme k tuleňům několikrát pouhých pár metrů. Bohužel mají ale zrovna siestu a nijak zvlášť se nehýbou. Určitě jich můžeme za celou plavbu napočítat tak padesát.

Po návratu na pevninu jsme hned nahnáni do autobusu, kterým vyrážíme na průzkum pobřeží poloostrova Paracas. První zastávka je u místního muzea věnovanému přírodní rezervaci na pláži, která prý v sezóně bývá obsypaná plameňáky. Dneska jich je vidět sotva deset a až v dálce na horizontu.

Další zastávkou je La Catedral. Oceánem vymleté pobřeží tak, že tvořilo jakýsi most. Bohužel v roce 2008 La Catedral nepřečkala zemětřesení. I tak je pobřeží Tichého oceánu velmi hezké.

Po vyhlídce na oceán zastavujeme u další místní zvláštnosti – červené pláže. Písek je tu tmavý, obarvený oxidy železa. Pláž bohužel není přístupná, takže děláme rychlé foto a hned pokračujeme autobusem dále.

Na závěr zastavujeme kdesi u moře mezi čtyřmi restauracemi. Prý si tam máme dát jídlo. Ceny v menu ale jsou minimálně trojnásobné proti tomu, na co jsme v Peru zvyklí. Takže čas raději vyplňujeme pozorováním racků, pelikánů a průzkumem pláže, kde se mušle všech velikostí válí jako plevel.