Dnešní odpočinkový (a rezervní) den vyplníme zajímavostmi, co se jinam nevešly.

Jazyk

Jet sem bez znalosti Španělštiny je opravdu trochu blbé. Znalost angličtiny tu je velmi minimální. Dá se většinou mluvit jen s průvodci a občas s číšníkem či nějakým obchodníkem. Naštěstí jsme se vždy domluvili, ať už rukama nohama nebo Google translatorem a na konci pobytu už umíme základní slova, zejména ohledně stravování.

Sport

Existuje tady jen a pouze fotbal. Když hrálo Peru s Chile, ulice se vylidnily a zraky všech se upřely k obrazovkám. Potom, co národní tým vstřelil branku, se výkřik gól nesl celým Peru. Pomohl tomu i moderátor v televizi, který góóóóóóóóóól křičel bez nadechnutí alespoň minutu a třikrát to po sobě opakoval. Snad kdyby to někomu uniklo.

Jiný sport zde asi ani není. Včera jsme se byli podívat na golfovém hřišti. Teda v místě kde mělo být podle Google map. Místo hřiště je tam jen poušť s rozházenou stavební technikou.

Maso

Jí se tu všechno možné, žádná náboženská omezení a podobně. Hovězí a vepřové se zdá, že je na talíři hlavně kvůli turistům a že jej kuchař snad nikdy neochutnal. Pokaždé, když si jej dáme, tak je tvrdé jako podrážka. Jistotou je kuře nebo ryby, ty tu umí.

Kouřový čaj

K menu jsme několikrát dostali něco čemu říkáme kouřový čaj. Většinou vlažná tekutina tmavě hnědé barvy. Chvíli po polknutilí se dostavý pocit, že do tohi tutově někdo oklepával cigaretu.

Kouření

Jen jedenkrát jsme viděli Peruánce kouřit. Teda pokud to byl opravdu místní. Cigarety se tu normálně prodávají, ale asi jsou hlavně pro turisty a místní buď nekouří a nebo kouří někde doma schovaní.

Taxi

Taxíků je tu hrozně moc. Vlastně to vypadá, že každý, kdo sedne do auta, se stává taxikářem. Konkurence je vysoká a doprava je tedy celkem levná. Navíc litr benzínu vychází asi na 10 Kč a tak ujet taxíkem 10 km většinou stojí maximálně 50 Kč.

Autobusy

Dlouhého cestování autobusy jsme se trochu báli. Hlavně technického stavu vozidel. Peruánské dálkové společnosti ale mají velmi moderní vozidla, takové ty dvoupatrové autobusy. V prvním patře je VIP, v druhém pak klasická cestovní třída. Ta je ale i na naše poměry velmi luxusní. Sedačka se dá sklopit téměř do vodorovné polohy, dá se vysunout i podduška pod nohy, takže člověk se může natáhnout a schrupnout si. Což je někdy lepší vzhledem k množství prudkých a mnohdy velmi nebezpečných zatáček či velmi riskantních předjíždění pomalujedoucích kamionů. Cesta autobusy byla ale vždy příjemnější než turistickými dodávkami, kde řidiči riskovali daleko více.

Nákup z auta

Na větších křižovatkách jsou prodejci vod, sušenek, ovoce a dalších více čí méně očekávaných věcí. Když padne červená, skočí mezi auta a stojícím řidičům nabízí občerstvení. Většinou mají ještě nad hlavou reklamu, nejčastěji na Snickers. Sem tam se objeví žongléři, kteří na konci červené vybírají od okolních aut nějaký ten peníz.

Odpadky

Po městech se sem tam daří najít i koše vyhrazené na tříděný odpad. Mnohdy by ale stačil obyčejný koš. Jsou místa, kde se odpadky jednoduše hromadí. Přitom odpadová služba tu funguje. Viděli jsme popelářské auto, které na celou ulici vyhrávalo velmi veselou melodii (tak jako v americe zmrzlinářské vozy). Snad aby místní vyndali popelnice před baráky.