Den byl jako korálek. Tomka udělal vločkovou kaši, a pak jsme se všichni jali připravovat toasty, do kterých jsme dali i fetu, což byl super tah, takže doporučujeme. I přes popáleniny téměř druhého stupně z předchozího dne jsme opět odvážně zamířili na pláž, dokonce na dvojitou. Ikonická Porto Timoni ležela za mnoha horam a rozbitými cestami. Naše Panda rychle ztrácela kilometry dojezdu, na kontrolce blikal zbytek gasoliny. Parking i pěší cesta k pláži byly taky docela jazda. Celí zpocení jsme zoufale hledali zbytky stínu v počůraném křoví mezi rojícími se vosami. Náladu nám vylepšovalo donesené vychlazené pivo, toasty i průzračná voda. Na pláži jsme měli sraz s Barčou, které jsem musela dovézt družičkovskou sukni, protože jinak by si ji zkusila až na svatbě, a to by byla celou dobu nervózní. Sukně naštěstí seděla, což jí vykouzlilo úsměv na tváři. Na rozdíl od jejího nového milého, který byl stále nasrán, neboť „kvůli debilní sukni musel na skútru přes celej ostrov a ještě v pantoflích po skalnatý cestě“. S Tomkou a Martinem jsme si střídali potápěčské vybavení. Zatímco hoši lovili hvězdice a mušle ze dna, já jsem používala jen brýle, protože šnorchl mě děsí, Johču zase děsí daleký plavání v moři, takže sice měla brýle i šnorchl, ale plavala na růžové nafukovací matraci. Vyloženě profesionálky. Cesta z pláže byla sice míň náročná, než jsme si představovali, stejně jsme se však v taverně s krásným výhledem odměnili frappéčkem se zmrzlinou. Frappé z rozpustného kafe za 5 éček, to chceš. Naštěstí jsme brzy splašili benzínku. Tomku to vyprovokovalo k relly jízdě serpentinami, což jsme vzadu moc neoceňovaly. Po spravovacím ouzu a sprše jsme se ještě vydali do blízkého městečka Pelekas. Marťův čuch nás dotáhl až do restaurace úplně na kopci. Uchváceni zapadajícím sluncem jsme s pohledem na horizont, kde se měnily stále neuvěřitelnější odstíny růžové a oranžové, vypili svá piva a aperoly a vydali se zpátky an ubytko na grilovačku. Protože po klobáskách v 11 večer se na svatbu hubne nejlíp. 

Tímto nepříliš cestopisným textem zdravím snídajícího Novouse a slibuju, že se s ním příště v kuchyňce budu bavit, když už teď vím, že není tak moc busy.

Barča