Dnesnim klicovym bodem bylo pujceni auta. Ono pujcit si auto nezni zas tak dobrodruzne, ale pujcit si auto v Portugalsku je, jak by rekli sami Portugalci: pesadelo (nocni mura). Typicky Portugalec pri reseni sebemensiho problemu rve na cele kolo a rukama se snazi odehnat stado vos. Nejedna se tedy o zazitek, ktery by mel zahrat vase studene ceske vecery, proto to vemu pouze bodove. Hodinova cesta rozkodrcanym autobusem-> hodina hledani hostesky -> hadka italskeho paru -> malinke problemy pri pujceni-> nastartovani opelu astra -> po ujeti 5 metru malem kolize se sloupem.

Skokem se nachazime na dalnici A5, ktera nas vede pryc z Lisabonu, kdyz nase zraky upouta svedsky prodejce nabydku Ikea. Masove kulicky, jehneci koleno, losos, bezedny kelimek, bezedna kava, pastel de nata… kde jinde obedvat.

Nyni nas dalnice A8 kopirujici relief atlanskeho oceanu privadi k mestecku Óbidos. Historicke mesto s plne zachovanymi hradbami, smesne turistickou hlavni ulickou, zajezdem Cechu a opravdu dechnerouci scenerii. Velmi prudke kamenne hradebni, nekolik set let stare, schody vyprovokovaly jednoho prosediveleho muze z ceskeho zajezdu k pamatnym slovum: „tohle neni schodiste podle norem evrospke unie“.

Nyni uz nasledovala jenom zastavka v Alcobace s velkorysým namestim a kostelem, ktery ve svych utrobach ma dva hroby lidi, kteri jsou spjaty pribehem, jenz strci do kapsy pribeh Romea a Julie (doporucuju Googlit Pedro a Ines).

Ted uz nas vrele uvitala nemecka babicka, ktera vlastni kemp nedaleko studentskeho mestecka Coimbra, kam budou nase kroky smerovat zitra.

S vinem a syrem v ruce zdravi bloger Martin a kolektiv.