Den zacal jako kazdy jiny, a to solidni snidani. K bilemu chlebu jsme jako tradicne posnidali chorizo, syry a marmeladu. 
Kolem ctvrt na jedenact vyrazime na cestu. Tentokrat jenom na lehko, ale presto autem. Jedeme asi trictvrte hodiny krasnou, klikatou cestou podel reky Douro. Ta je lemovana po obou brezich nescetnymi Quintami (vinarskymi usedlostmi). Dojeli jsme do Pinhaa, ospaleho mestecka, jehoz dominantou je krasne vlakove nadrazi, zdobene tradicnimi azulejos. Kolem pul dvanacte nasedame na vlak smer Pocinho. Ceste trva necelou hodinku a je znovu prekrasne lemovana vinicnimi tratemi, ve kterych jsou posazeny typicke Quinty. Siroke rozhledy na rozsahle vinice strida pohled na strmy sraz pod vlakem, ktery je nucen zpomalovat na rychlost chuze. Jedeme tunely, podel vinicnich trati a olivovych haju. Slunko prijemne ohriva vlakova okna. Dojeli jsme do Pocinha, maleho mestecka v srdci Unesco-Alto Doura. Nejdriv jsme si mysleli, ze zde stravime vice casu, ale rozhodujeme se pro pouze kratkou prochazku. Paradoxne zde neni nic moc zajimaveho. Davame kaficko, kupujeme Portske – aperitiv/digestiv. Cesta vlackem zpatky do Pinhaa je znovu uchvatna. Po prijezdu nakoukneme do par vinarstvi, udelame nejakou tu fotku, utrhnem pomeranc ci limetku a valime zpatky. Cestu zpatky lehce zmenime a poslednich deset kilometru jedeme jinou casti hornate krajiny, klikatou s uzasnymi vyhledy na Portugalske vinice. Pokoupime neco na vecer a jsme v kempu. S Martinem jdem hnedka na pripravu krevet. Docistit, cesnecek, rozmarynem, limetka. Jednoduche a skvele. Rozdelame Super Bocka (pivson) a pochutnavame si. Na zaver dne jsme se vydali k mistnimu kostelu, jehoz zajimavosti jsou extremne dlouhe schody. 
Zitra nas pravdepodobne ceka prejezd do Porta. 
Tom a team.