V Čechách by nás po ránu budil maximálně tak kohout, v Cuzcu stejnou práci obstarávají pouliční psi. Vůdce místního psího gangu bydlí hned vedle nás a poprvé nás probudil už ve čtyři hodiny ráno. Nebylo to tak, že by pes jen poplašeně zaštěkal a šel zase spát, svým řevem vzbudil všechny psy v okolí, ty si zašťekali také a tak mexická vlna psího štěkotu oběhla celé město a to dokonce několikrát.

Z postele jsme se vyhrabali opět před osmou a po ranní rituální kávě jsme vyrazili na prohlídku historické části Cuzca.

Nejdříve jsme se vydali na místní tržiště. Je to místo, kde místní nakoupí vše potřebné, ale zejména je to velká atrakce pro turisty. Těch jsme tu potkali spoustu a dokonce se k nám přihlásil postarší český pár, který šel kolem.

• 

• 

• 

Trh byl celkem dobře členěný. Na jedné straně zastřešené haly byly nekonečné kopce zeleniny, ovoce a koření. Uprostřed pak tucet stánků s masem. Většinou se jednalo o kuřata a vepřové a v menší míře i o lamy, alpaky a kozy (ty jsou tu určitě, protože vidíme jejich hlavy). Nejméně je tu ryb, nejspíše sladkovodních, protože moře je vzdálené jak vzdáleností (350 km), tak výškově (Cuzco leží v 3500 m.n.m.). Na konci marketu jsou pak stánky, kde obchodníci vaří jídlo pro místní, připravují skvělé čerstvé džusy pro turisty nebo třeba prodávají či opravují oblečení. Celý trh má rozlohu fotbalového hřiště.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Z trhu jsme se pak přesunuli do největšího kostela na hlavním náměstí. Před kostelem pak hrála místní kapela a několik odvážlivců se za potlesku místních pokoušelo i tancovat.

• 

• 

Když udeřilo poledne, tak jsme se přesunuli na oběd. Paní, u které máme ubytování, nám doporučila dobré místo. Jednalo se o velmi pěknou restauraci, kde vařili zejména místní kuchyni. Za 10 PEN (65Kč) jsme dostali tři chody a pití. Polévka se blížila chutí k naší bramboračce, ale místo hub byly fazole a zrna místní velké kukuřice. Hlavní jídlo nám pak připomínalo rošťenou s fazolemi a brambory. Na závěr dezert – zmrzlina. Super.

Po vydatném obědě jsme celý den křižovali historické centrum a obdivovali koloniální španělskou architekturu, které povětšinou stojí na původních základech budov postavených Inky.

Odpoledne trávíme v komplexu Qorikancha. Původně to byl incký chrám, jehož stěny byly vyloženy zlatými pláty. Kněží zde sázeli zlatou kukuřici, aby měli dobrou úrodu. Španělé pochopitelně všechno zlato ukradli a z původního chrámu zbyly jen základy, na které vystavěli dominikánský chrám. Trochu úsměvně pak působí to, že zatímco incká základová zeď přečkala několik zemětřesení, tak chrám Španělé museli stavět několikrát.

Uvnitř chrámu je také k vidění část původní zdi. Zde jsme se mohli přesvědčit, jak byli Inkové úžasní stavitelé. Velké kamenné bloky spolu lícují tak, že spáru lze mezi nimi kolikrát i přehlédnout.

• 

Navečer jsme pak vyrazili na největší náměstí. Cestou jsme nakoupili zásoby na večer a další den. Na závěr dne jsme si dali super večeři v mexické restauraci. Toho, jak jsme se dobře najedli, pak ovšem trochu litujeme během výšlapu do našeho apartmánu. Je to sakra kopec.