Den byl už zase jako korálek. Vstávali jsme do vůně palačinek, které nám nachystali Tomkovi. Poprvé za celý týden jsme ale zatím neměli plán, co s korálkem provedeme. Padlo hodně variant, chtěli jsme nějak nakombinovat procházku a pláž nebo nějaké monasterýčko (z angl. monastery = klášter, pozn. aut.). Nakonec Tomka přišel s pláží Iliodoros, kam vedla téměř tříkilometrová procházka, podle mapy trochu pochybnou cestou. Nakonec se ale šlo poměrně dobře, jednalo se o klasickou kamenitou cestu, které tu běžně vedou do olivových hájů. Oblázková pláž se před námi vynořila poměrně nečekaně, a kromě jednoho grilujícího se týpka, který měl o kus dál v kopci nechanou motorku, byla celá naše. Cestou jsme se docela zpotili, a stala se nám zvláštní věc. Spálená kůže z prvních dvou dnů se nám tím potem nějak nalila a vytvořila spoustu puchýřků. Mně pak cestou zpátky popraskaly, a teď se loupu jako prase.

Přes den se na pláži střídali lidi z projíždějících člunů a jedna posádka s propracovaným systémem slunečníků dorazila dokonce jeepem. Brzy jsme si všimli silného oparu, jenž se ukázal být spíš mrakem, který se sunul po moři a zahaloval hory, ostrůvky i lodě. Když na chvilku zavítal i k nám na pláž, hned jsme si vzpomněli na Pupendo. Shodou okolností ho pak večer v Čechách dávali v televizi.

Výšlap zpátky k autu zahájil naši hubnoucí kúru. Nákup jsme sfoukli v sepermercatu v Pelekasu, kde to bylo hrozně drahý a ještě nic neměli. Takže nedoporučujeme. Měli ale levný slunečníky, takže na ty doporučujeme. K obligátní grilovačce paní Ing. Losenická namíchala boží Aperolek. Před spaním jsme ještě sledovali návrat amerických kosmonautů z ISS. V noci bylo vedro a Martin mi dal loktem do hlavy.

Barča