Na dnešní den jsme si naplánovali navštívit několik míst v Posvátném údolí Inků nedaleko Cuzca. Domluvili jsme si nabitý poznávací zájezd za 50 PEN/os (asi 300 kč/os). Nástup do autobusu byl už v 6:30 u jednoho z místních kostelů nedaleko našeho apartmánu. Vstát brzy nám však pořád ještě díky časovému posunu nedělá problém. U mikrobusu jsme mezi prvními a čekáme na ostatní turisty.

Puray

První zastávkou bylo jezero Puray, které zásobuje vodou celé Cuzco. To bylo takto vodou zásobováno už za Inků, kteří vodu přivedli přes sérii důmyslných rezervoárů.

• 

K jezeru přicházíme skrz několik zahrad místních obyvatel. Přispíváme nějaké drobné na jejich obživu a na oplátku za to dostáváme bylinný čaj. Z čeho je vyluhován, to nevíme. Víme ale to, že určitě není z koky – takže pro nás změna.

• 

• 

Chinchero

Autobusem jsme pak popojeli jen několik málo minut do nedaleké vesnice Chinchero. Zde jsme měli domluvenou prohlídku v místní tkalcovské dílně.

• 

• 

Ochotné peruánky nám vysvětlily a předvedli, jak zpracovávají vlnu z alpaky. Přírodními barvivy zde umí jen od červené udělat 25 odstínů. Měli jsme také možnost nakoupit ručně pletené výrobky z alpačí vlny.

• 

• 

Po nákupu čepic a svetrů (přes den je počasí fajn, ale v noci kvůli vysoké nadmořské výšce teplota klesá k nule blíž, než by se nám líbilo) jsme přejeli jen o několik ulic dál, na parkoviště pod místní kostel. Zde opět španělé po jejich příchodu zničili původní incký chrám a vybudovali na místě svoji verzi.

• 

• 

Celé úbočí kopce, na němž chrám stojí, bylo terasovité. Bohužel 75 procent zdí je nedávno rekonstruovaných, původních se dochovalo pouze pár. Ty se daly rozeznat odlišnou barvou kamene a pak také tím, že díky dokonale opracovaným kamenům nepotřebovaly beton.

Moray

Po trochu agresivnější jízdě místní krajinou jsme zastavili na místě zvaném Moray. Inkové v tomto údolí vytvořili terasy ve tvaru kruhů či oválů. Hory poskytovaly terasám a tím i plodinám na nich pěstovaným závětří a vláhu. Různé hloubky teras také měly vlastní mikroklima a byly tak vhodné pro pěstování rozdílných plodin. Funkčnost těchto prastarých proláklin jsme také okusili na vlastní kůži. Na dně je teplota oproti okraji až o 15 stupňů nižší.

• 

• 

• 

• 

Maras

Po dalším krátkém přejezdu jsme dorazili na solné terasy. Původní verze byla opět vybudována Inky už před více než 500 lety. Stále jsou funkční, dodnes se tu čile těží sůl.

• 

• 

Z hory nad údolím Maras vytéká slaná voda, která je chycena do rozvodné sítě a poté jsou z ní zavlažovány stovky odsolovacích jezírek o velikosti přibližně 2×2 m. Část vody je jezírkem vždy zadržena, vysychá jak na ni praží slunce a v jezírku zůstává sůl.

• 

• 

Ollantaytambo

Ollantaytambo je město na půli cesty mezi Cuzcem a Machu Picchu. Pro nás toto místo znamenalo asi zatím nejpůsobivější ukázku incké civilizace. Na prohlídku jsme však v našem programu měli jen 45 minut. Našeho průvodce jsme nechali dole povídat s ostatními členy výpravy a my se vydali honem nahoru na terasu.

• 

První, co jsme uviděli, když jsme se zadýchaní vyškrábali nahoru, byla zeď z obrovských kamenů. Ty byly určitě alespoň 3 m vysoké a 1,5 m široké. Hmm, my sem sotva vylezeme a oni sem kdysi nějak dostali tohle. Ohromující, šílené a dechberoucí.

• 

• 

Za těch několik desítek minut jsme stihli rychle proběhnout co se dalo – zbytky budov, terasy a vyhlídky. Přitom jsme se celou dobu pohybovali ve výšce asi 100 m nad údolím. Od okraje nás často dělila jen malá zídka. Úžasné!

Pisac

Poslední zastávkou dnešního dne byl Pisac. Terasy otočené směrem na východ opět sloužily k pěstování plodin. Dochovalo se ještě několik základů budov na vrcholu kopce. Přesto, že je to dnes již nekolikátý podobný komplex, je opět jiný, krásný a majestátní.

• 

•