Po včerejším náročnějším dni ráno o něco déle vyspáváme – nebo se o to alespoň snažíme. Do města vyrážíme asi o půl jedenácté, necháváme si vyprat prádlo a míříme vyzvednout lístky na vlak, který nás za pár dní odveze pod Machu Picchu. Lístky na vlak jsme si koupili v jedné z mnoha místních cestovek a to i přes to, že náš původní plán byl úplně jiný. Chtěli jsme se dopravit autobusem, poté vyrazit na několikakilometrový trek od Hydroeletrické elektrárny a pod Machu Pichu dojít hezky po svých. To by vyšlo mnohem levněji. Máme ale smůlu, silnici turistům blokují místní autobusáci a snaží se získat lepší podmínky.

Pro nás to znamená, že musíme využít největší místní pasti na turisty. Jde totiž o vlak – super turistický expres. Za dvouhodinovou zpáteční jízdu turista zaplatí téměř 150$ a to se ještě nejede z Cuzca ale z dvě hodiny vzdáleného městečka. My to máme o něco levnější. Majitel agentury, která nás jako turisty ulovila, nám to nechává za 120$. No a na lístku bude prý natištěno 95$, ale to nemáme řešit. A taky neřešíme, nějak místní ekonomiku podpořit musíme.

V centru Cuzca se minimálně jednou měsíčně koná průvod. Ten den vyšel na dnešek. Na náměstí nás čeká hromada lidí a průvod už je v plném proudu. Nejsou zde jen lidé oblečeni v tradičních kostýmech, průvodu se účastní i místní policisté, hasiči, náboženské spolky nebo vojáci.

• 

• 

• 

Před obědem jdeme kolem muzea Qurikancha (chrámu, který jsme navštívili předevčírem). V tomto malém muzeu jsme viděli různé původní incké umělecké i užitkové předměty. Jsou zde vystaveny i pár set let staré mumie spolu se zvláštními, protáhlými lebkami. Nejedná se o ufony, ale o místní tradici, kdy dětem od malička lidé ze stran lebky připevňovali dřevěné rámce tak, aby lebka od čela do týla byla protáhlejší.

• 

• 

• 

• 

K obědu se dělíme o jednu pizzu a oslabeni o jednoho člena (Ondra má rýmičku) se necháváme odvést asi 5km od Cuzca k dalším, o něco menším starým stavbám – Puca Pucara a Tambomachay. Na ty platí náš univerzální super gringo turistický listek. Inkové byli definitivně geniální stavitelé a hlavně instalatéři. Voda stále teče tam, kde to původně zamýšleli a nepoškozuje stavbu samotnou.

• 

Obě dnešní lokace jsou z našeho pohledu výjimečné tím, že zde nejsou téměř žádní turisté. O chvíli později dokonce rozvalinami prochází místní pasteves se svým věrným psem a stádem ovcí.

• 

Tím, že se nacházíme jen pár kilometrů od města, se rozhodneme, že ten „kousek“ dojdeme pěšky. Toto rozhodnutí se nám velmi vyplatilo. Nejdeme totiže po silnici, ale po pěšině, kterou nás vedou skvěle fungující turistické Mapy.cz (kdo by to řekl, že). Během prvního kilometru sledujeme nějakou místní zpěvačku, jak na jezeře natáčí videoklip. Opodál je v plném proudu fotbalový zápas mezi místními kluby. Jsme ve výšce 3800 m. n. m., my bychom to hřiště nepřeběhli ani do půlky. Peruánci tu  však lítají, jako by nic.

• 

• 

• 

• 

Pěšina se nám trochu ztrácí pod nohama a tak se snažíme držet směr, orientovat se zejména podle vrstevnic. Cestu nakonec nacházíme asi o 100 m pod námi a když se na ni dostaneme nalézáme ještě něco daleko zajímavějšího.

Další incké rozvaliny, tentokrát alespoň na chvíli jen pro nás. Není to tak, že by je ještě nikdo neobjevil, místní je už nějakou dobu dávají dohromady a jednou je určitě i zpřístupní. Terasy jsou částečně zborcené, jsou tu ale připravené hromady kamenů na opravu. I tak je to tu kásné. Dá se říci, že i když v Peru zabloudíte, stejně narazíte na něco, co tu už pár set let stojí. A tohle se nám potvrzuje celou cestu.

Několik set metrů jdeme podél kamené zdi, abychom následně mohli vylézt na další vrcholek, kde jsou opět pozůstatky historických staveb. Podél celé trasy, nacházíme místní rodiny, kteří sem do klidnějších a méně turisticky exponovaných oblastí jezdí na piknik nebo jen tak si zahrát fotbal.

• 

• 

• 

• 

Poslední asi kilometrový úsek jdeme cestou, která je díky zídkám na obou stranách zapuštěna do krajiny. Vypadá to jak krajina z reklamy na Tullamore Dew, ale je to také tady, v Peru.

Těsně před tím, než docházíme na apartmán se přihnal déšť. Chvilku čekáme pod suchou částí převisu místního domu a po pár minutách pokračujeme na apartmán.

• 

• 

•