Vstávání v pět ráno se s moc pozitivním ohlasem nesetkalo. Ale nakonec chvilku po šesté jsme v parku. Fasujeme obědové balíčky (z kterých hned ujídáme) a čekáme do sedmi hodin na průvodce který půjde s námi. Dostáváme visačky, a vyrážíme transportem do Tiphon gate, místa odkud to půjde už jen po svých.

Seznamujeme se s naším průvodcem, asi 40 letým chlapíkem. Znovu nám vysvětluje cestu, která nám dnes na chatu bude trvat asi 6 h (6 km). Každých 500 – 750 m bude odpočívárna.

Vyrážíme, nasazujeme sice rychlejší, ale pořád udržtelné tempo. Asi po 1,5 km se na restpointu ptáme, jestli nejdeme pomalu nebo naopak rychle. Prý jdeme rychleji, ale ještě OK.

Rychlejší tempo držíme asi do 4 km. Potom začínáme nechtíc zpomalovat. Na vině je jednak naše únava, ale také počasí, vlezli jsme totiž do pásu mraků a mlhy a citelně se ochladilo, takže se postupně oblékáme. Navíc i vzduch trochu řídne, takže se zastavujeme častěji a na delší dobu. Cesta se navíc taky zrovna nezlepšuje, přibývá kamenů, víc to klouže.

Na chatu se ale dostáváme asi ve 12 h. Takže cesta nám trvala o něco déle než 4 h. Konečně jsme to trochu trhli.

Chata je trochu v mlze, takže zatím nic moc výhled. Máme pokoj pro šest lidí, spolu s námi jsou tu belgičané.

Kapitola sama pro sebe je sprcha, je tu. Ale dole nás trochu namlsali, že prý teče teplá voda. No na to, že běžné tu mají minimálně 30 °C, tak tohle teplé nebylo. Ani blízko to nebylo, to byla asi nejstudenější voda, co se ještě drží jako kapalina.