Ráno hned na devátou se vydáváme na recepci, kde máme předjednané půjčení auta. Nikomu se do toho zvlášť nechce, nikdo nikdy nejel s automatem a nikdo z nás nikdy nejel vlevo.

Jak se stává dobrým zvykem, když se nikomu nechce, „odsere“ to Tom :-).

Za půl hodinky už se proplétáme hustým ranním provozem směrem k asi 30km vzdálené Fairy Caves. Navigace píše, že cesta nám bude trvat více než hodinu, což se zdá na 30 km hodně, ale sedí to.

U Fairy Caves jsme mezi prvními, resp. my a asijská rodina. Zdoláváme asi 40 m vysokou věž se schody a dále už jdeme jeskyní po vybetonovaných cestičkách a schůdcích. Je tu enormní vlhkost, za 10 min jsme prakticky durch mokří.

Jeskyně jsou obrovské a jsou plné stala/gnitů/gnátů/tytů (prostě krápníků) a netopýrů, které ale pouze slyšíme.

Od jeskyně se vydáváme k orangutaní rezervaci, opět asi 30 km vzdálené. Přijíždíme asi v 13 h a oni mají do 14 h  pauzu, nedá se nic dělat, musíme počkat.

Ve dvě hodiny nás nakonec pouští do parku. Byli jsme tu první, tak i první jdeme dovnitř, za námi asiat s foťákem, takže nabýváme dojmu, že jsme dobře.

Což o to, směr je dobrý, jen zbytek lidí to vzal autem nebo autobusem, my po svých.

Po asi 2 km se dostáváme do údolíčka, kde bude od tří hodin krmení orangutanů. Ale tři mladí orangutani se tu houpou i bez jídla.

Ve tři hodiny začíná krmení, ošetřovatel nám vysvětluje, že máme být potichu a že i když budeme potichu, tak se může stát, že orangutani mít hlad nebudu a prostě nepřijdou.

Vydáváme se po lesní pěšině asi 400 m do dzungle, kde ta sláva bude. Ale i přes asi 15 min čekání a vábení ošetřovatele se nic moc neděje. Průvodce ale nakonec hlásí, že dva přišli do centralního tábora. Takže zase zpátky.

A po asi dalších 20 min přišel dokonce „big guy“, o kterém jsme slyšeli už v letadle, že toho uvidíme jen, když budeme mít opravdu štěstí.

Dnešní zjištění: „Dovolená v asii má jednu výhodu, i z třetí řady v davu pořád bez problému vidíte“