Do Bako national parku se vydáváme autobusem. Vysvětlení jak se do něj dostat je až moc prosté. „Támhle přes ulici na zastávku a je to ten červený“.

Ale ono to tak skutečně je. Autobus je už klasicky překlimatizovaný, zatím co venku je 32 °C, tak klimatizace na pokojích je defaultně nastavena na 16-17 °C a v hromadné dopravě to není jinak. Ráno vyjíždíme směrem k dalšímu národnímu parku. Cesta nám trvá asi hodinu a máme to zase asi 35 km.

Prijíždíme do Bako a vyplňujeme formulář, jak dlouho tu budeme atd. Taky zjišťujeme, že místo už je jen na kempování, my sice stan nemáme, ale prý nám ho půjčí. Tak aspoň něco.

Do samotného parku se dostáváme malou motorovou lodí. Cesta trvá asi 20 min a pěkně s námi letí, žádná vyhlídková plavba.

Na recepci v samotném parku nám slibují, že stan bude, ale až v šest. A že zatím můžeme jít na track. Máme asi 5 hod, tak se vydáváme .

Cesta je povětšinou džunglí, nebo přes dřevěné chodníky. Není to daleko 2,6 km, ale kvůli terénu to jdeme zase déle než 2 hodiny.

Pláž ale stojí za to!!!

Po návratu do kempu se jdeme podívat, kde že to budeme stavět ten stan. Trochu nás navíc děsí mrak na obloze. Místo tábořiště ale nacházíme dům ve výstavbě. Voda tu teče, ze zdi čumí dráty, ale má to střechu, stěny, podlahu …hmm.

„Pane, nemohli bychom zůstat v tomhle baráku, je to lepší než stan“
„OK“ (a palec nahoru).

A tak máme luxusní ubytování. Čtyři stěny, strop, podlahu, dvě okna a dveře (co se dají zamknout zvenku).

Okolo nám tu běhají opičky a prasata.

Všechno podtrhuje západ slunce, za kterým odbíháme od večeře.

Dnešní zjištění: „Ať jedete na Borneu kamkoli, je to hodina cesty a přibližně 30 km“

„Jsou v tom moři žraloci a medůzy? … Ne, oni se totiž hrozně bojí krokodýlů!“